Jiří Thiemel

O struktivních modelech

Metoda výuky principů nosných konstrukcí pomocí modelů z papíru, případně z tkaniny nebo textilního vlákna, kterou na FA VUT zavedl před mnoha lety doc. Ing. arch. Jaroslav Drápal, CSc., přinesla této fakultě mnoho věhlasu. Struktivní modely, jak již jejich název napovídá, nejsou jen pouhou zmenšeninou skutečné stavby, ale přepisem jejich nosné struktury. V zimním semestru prvního ročníku každý student v předmětu ZAR vytváří model nějaké významné stavby z historie či ze současnosti.

Struktivní model Vladislavského sálu

Já jsem si vybral Vladislavský sál na Pražském hradě. Tento největší světský prostor ve středověké části Prahy byl vybudován mezi lety 1493–1502 Benediktem Rejtem. Rozměry tohoto pozdně gotického sálu jsou 62 m × 16 m a na výšku má 13 m. Klenbu, tvoří pět polí kroužených žeber. Obrovská okna sálu jsou již renesanční. Dnes se používá pro reprezentační shromáždění o státních svátcích, slavnostní zasedání Parlamentu apod.

Model jsem provedl z bílého kreslícího kartonu gramáže 250 g/m² v měřítku 1:100. Rozhodl jsem se sál otočit a modelovat jej stropem dolů, aby bylo lépe vidět strukturu kroužených žeber. Nicméně je model možno postavit i obráceně, tj. na pilíře, podložkou vzhůru.

Pilíře, do kterých se žebra sbíhají jsou kotveny do dvouvrstvé podložky modelu. Jejich tvar je zvolen tak, aby vzhledově odpovídal pilířům v sálu, aby odolával působení vodorovných sil klenby a zároveň vyjadřoval svým průřezem směr působení reakčních sil pilířů na klenbu. Hmota zdí je ztvárněna pruhy papíru zhušťujícími se směrem dolů, což znázorňuje vzrůstající zatížení od zdiva. Pruhy jsou přehnuty do tvaru stříšky, aby se neprohýbaly a zároveň tak jejich průřez znázorňuje směr zatížení.

Nejdůležitější část modelu, tedy kroužená žebra, jsem slepil ze dvou vrstev proužků papíru v jejich pokrouceném tvaru. Po zatuhnutí lepidla pak drží svůj tvar. Tvar těchto pruhů jsem odvodil rektifikací žeber z půdorysu a řezů. Žebra jsem nelepil jako přetínaná, jaká sice ve skutečnosti jsou, ale jako spojitý útvar. Toho jsem docílil, tak že jsem oblepoval jednotlivé dílčí plochy mezi žebry, nikoliv že jsem lepil žebra tak, jak klenbou procházejí (viz. fotografie z průběhu modeláže a detaily žeber). Výsledná struktura je díky tomu mnohem odolnější.